KUBA - OSTROV SVOBODY

Po socialistické revoluci čekaly lid dva klíčové úkoly - vybudovat spravedlivou společnost a ubránit ji před útoky zvenčí - proti ekonomicky i vojensky nejmocnější zemi na světě, proti nesrovnatelně silnějšímu agresorovi.

V roce 1959 byl přijat zákon o pozemkové reformě, který omezil soukromé vlastnictví půdy na 400 hektarů. Malým rolníkům bylo předáno 2 800 000 ha půdy do bezplatného užívání. Mnoho na cizí práci zbohatlých statkářů, kteří podporovali Batistu, uprchlo do USA. Většina zůstala na Floridě, kde byly pod vedením CIA vybudovány teroristické protikubánské organizace, které měly a stále mají za úkol organizovat a provádět podvratné akce proti Kubě, rozvrátit socialismus a zavraždit Fidela Castra.
Tyto akce však narazily na odpor občanů. USA začaly vydírat Kubu ekonomicky - omezily drasticky dodávky ropy. Kuba požádala o dodávky SSSR, americké ropné společnosti ale odmítly ropu rafinovat. Proto došlo k zestátnění těchto ropných monopolů na území ostrova. Byly zde zestátněny Texaco, Standard Oil a Shell. Na to USA reagovaly snížením dovozu cukru z Kuby. Kuba proto začala ekonomicky spolupracovat se Sovětským svazem. Ten rovněž poskytl ostrovní republice odborníky.
Dále došlo ke znárodnění telekomunikací a energetické sítě.
USA spoléhalo hlavně na embargo, jehož cílem bylo vyvolat v zemi hlad, nedostatek léků a všeho ostatního základního zboží, vyvolat tak zoufalství a beznaděj lidu a podnítit ho ke vzpouře.

Dále byl vypracován tzv. Plán Pluto, který měl vytvořit sabotážní skupiny, šířit na ostrově teror, provádět sabotáže, vraždit, likvidovat průmyslové i kulturní objekty, provádět atentáty. Tedy obvyklé metody USA - srovnej se situací 50. let v ČSSR. Poté měla následovat invaze, svržení vlády a jmenování vlády exilové.
Plán byl okamžitě prováděn - bylo bombardováno 12 cukrovarů, z letadel byly zapalovány plantáže cukrové třtiny, požárem byl zničen největší obchodní dům v Havaně El Encanto, při dětském představení bylo zapáleno kino Riego, došlo k výbuchům na lodi La Coubre, při kterých zahynulo 110 námořníků a přístavních dělníků. po celém území Kuby byly vytvářeny kontrarevoluční bandy teroristů a diverzantů. Celkem jich bylo 229 a čítaly přes 3 900 příslušníků. Za pomoci letadel a lodí jim CIA do konce roku 1960 dodala přes 150 000 liber zbraní, munice, trhavin, prostředků spojovací techniky a dalšího vojenského materiálu. Jejich hlavní síly byly strategicky rozmístěny ve středu Kuby v pohoří Escambray, odkud mohly poměrně rychle a snadno přijít na pomoc silám plánované invaze.
V roce 1961 snížila Kuba vzhledem k neustálým agresím počet amerických diplomatů na svém území. Vláda USA přerušila diplomatické styky s Kubou, vydala zákaz cestovat svým občanům na Kubu a zahájila hospodářskou blokádu Kuby.

USA neustále prováděly teroristické útoky proti Kubě a současně nacvičovaly invazi. Na Floridě vybudovala CIA výcvikový tábor a letiště, základnu, která byla maskována jako firma pro export banánů a mražených krevet. Středisko bylo brzy přesunuto do Guatemaly. Invaze začala být připravována i politicky - Státní departament vydal tzv. Bílou knihu, ve které označil Kubu za nebezpečí pro celý kontinent a demokracii (srovnej s dnešními záminkami pro napadání suverénních států). Jednotky byly přestěhovány do Nikaragui.

15. dubna 1961 se vylodily vojenské jednotky v počtu 1 450 lidí, sestavené převážně z kubánských emigrantů vycvičených a vyzbrojených na Floridě a Guatemale, na Playa Girón, Playa Larga a Playa Verde. Byly podporovány ze vzduchu letadly B 26 a námořní flotilou USA, byly vyzbrojeny tanky, děly, obrněnými vozidly, minomety a velkým množstvím dalších zbraní. Spojené státy si ale neuvědomily, že kubánská revoluce má masovou podporu lidu, který bude bránit svou nezávislost za každou cenu. I přes obrovskou převahu agresoři utrpěli drtivou porážku od milicí pod velením Fidela Castra. Za pouhých 72 hodin byli agresoři rozdrceni - jednalo se o první vojenskou porážku USA na americkém kontinentu. Bylo zajato 1 149 vojáků. Vítězové zacházeli se zajatci velkoryse. Samozřejmě že nikdo nebyl trýzněn a mučen, jak to praktikují Spojené státy. Kuba za ně žádala výkupné a Kennedyho vláda za ně zaplatila léky a potravinami v hodnotě 53 miliónů dolarů. Po tomto incidentu sesadil prezident Kennedy Allana Dullese z funkce ředitele CIA a vedením protikubánských akcí a pověřil generální štáb ozbrojených sil namísto CIA.

18. dubna 1962 vypracovala armáda USA tzv. Plán Kuba, který měl za cíl provokovat, vyvolávat konflikty v okolí základny Guantanámo a obvinit z něj Kubánce. Obsahoval například organizování atentátů proti emigrantům v Miami a ve Washingtonu, zničit americkou loď s posádkou, v kubánských uniformách a za podpory letadel s kubánskými výsostnými znaky provést invazi proti některé zemi v sousedství Kuby, sestřelit civilní letadlo za letu z USA se skupinou studentů přebarvenou stíhačkou F 86. Tak měla být ospravedlněna rozsáhlá agrese proti svobodnému státu. V roce 1962 pořádalo americké válečné námořnictvo ve vodách Portorika manévry, kterých se zúčastnilo 80 válečných lodí, několik set bojových letadel, 40 000 vojáků a příslušníků námořní pěchoty. Nacvičovalo se vylodění na pobřeží Kuby. Současně zahájilo provoz 5 štvavých vysílacích stanic z území USA.

V této situaci, pod hrozbou útoku, dohodla Kuba se SSSR, že ten umístí v západní části ostrova 42 raket, namířených na USA. Došlo k tzv. Karibské krizi. Vznikla situace, kdy byla 3. světová válka prakticky za dveřmi. Vážné napětí v mezinárodních vztazích mohlo lehce přerůst v ozbrojený konflikt. Obě velmoci se nakonec dohodly garantovat územní celistvost Kuby a nedotknutelnost jejich hranic. SSSR upustil od dokončení základny a došlo k dohodám o omezení výroby a rozmisťování zbraní hromadného ničení ve světě. Nutno však konstatovat, že dohodnutá pravidla dodržoval jednostranně jen Sovětský svaz. Pro USA jsou dodnes všechny smlouvy jen cárem papíru.

V roce 1965 odešel Che Guevara, který zastával funkci ministra průmyslu, bojovat do Konga a později do Bolívie. Tam byl také 9. října 1967 zavražděn.

V USA byl vydán Torricelliho zákon, který ustanovoval blokádu Kuby. Ten byl později upraven Helms - Burtonovým zákonem.

V roce 1994 kubánská vláda dovolila komukoli vycestovat z Kuby. Emigrovalo 35 000 lidí, kteří se usídlili v USA, kde se většinou stali členy teroristických uskupení. Miami na Floridě je dnes centrem těchto kriminálních organizací, kde se organizuje boj proti národu, který se rozhodl jít jinou cestou, než by se hodilo americkým monopolům.